Nádory příušní žlázy patří mezi vzácnější nádory hlavy a krku. Přibližně 80 % nádorů vznikajících v příušní žláze je nezhoubných (benigních). Pokud se však jedná o zhoubný nádor, je pro úspěšnou léčbu zásadní jeho včasné odhalení a správně zvolený léčebný postup.
Příušní žláza je největší ze slinných žláz a nachází se před a pod ušním boltcem. Její blízkostí prochází lícní nerv, který ovládá mimické svaly obličeje. Právě proto mohou některé nádory ovlivnit pohyblivost obličeje nebo způsobit poruchu mimiky.
Kdo může rakovinou příušní žlázy onemocnět?
Většina nádorů příušní žlázy se vyskytuje u pacientů mezi 50. a 70. rokem života nebo ve vyšším věku. Mírně častěji postihují muže než ženy.
Kolik nových případů rakoviny příušní žlázy je u nás za rok?
V České republice je zhoubný nádor příušní žlázy každoročně diagnostikován přibližně u 120 pacientů.
Jaké jsou příznaky nádorů příušní žlázy?
Nejčastějším příznakem je pomalu rostoucí jednostranný otok nebo bulka v oblasti před uchem nebo pod dolní čelistí. Většina nezhoubných nádorů bývá nebolestivá, některé zhoubné nádory se však mohou projevovat rychlejším růstem nebo postižením lícního nervu.
Mezi další příznaky patří:
- nebolestivá tuhá bulka pod ušním boltcem, za čelistí nebo na krku,
- viditelná asymetrie obličeje,
- bolest nebo tlak v oblasti příušní žlázy,
- jednostranná ztráta citlivosti tváře, slabost nebo ztuhlost mimických svalů,
- omezení pohyblivosti čelisti a obtížné otevírání úst
- obrna lícního nervu nebo pokles koutku úst.
Co způsobuje rakovinu příušní žlázy?
Přesné příčiny vzniku zhoubných nádorů příušní žlázy nejsou dosud zcela objasněny. Na jejich rozvoji se pravděpodobně podílí více faktorů.
Mezi známé rizikové faktory patří:
- kouření tabákových výrobků, zejména v kombinaci s nadměrnou konzumací alkoholu,
- předchozí vystavení ionizujícímu záření v oblasti hlavy a krku (například při léčbě jiného onkologického onemocnění),
- genetické predispozice,
- dlouhodobé pracovní vystavení některým chemickým látkám, například při zpracování niklu, ve dřevozpracujícím průmyslu nebo koželužství.
Přetrvávající bulka v oblasti příušní žlázy by měla být vždy vyšetřena lékařem, i když nezpůsobuje bolest.
Jak se nádor příušní žlázy diagnostikuje?
Lékař nejprve vyšetří oblast příušní žlázy pohmatem a posoudí velikost, tuhost a pohyblivost útvaru. Současně zkontroluje funkci lícního nervu, který probíhá přímo příušní žlázou, a vyšetří také krční lymfatické uzliny.
Základní zobrazovací metodou je ultrazvukové vyšetření, které umožní posoudit velikost nádoru, jeho uložení i stav okolních lymfatických uzlin. Ve většině případů následuje odběr buněk nebo vzorku tkáně tenkou jehlou pod ultrazvukovou kontrolou (tzv. aspirační biopsie tenkou jehlou), který pomůže určit charakter nádoru a naplánovat další léčbu.
Pokud výsledky naznačují zhoubný nádor nebo je potřeba podrobněji posoudit jeho rozsah, mohou být doplněna další zobrazovací vyšetření, například magnetická rezonance nebo CT.
Jak se nádory příušní žlázy léčí?
Základní léčebnou metodou je chirurgické odstranění nádoru. Operace se doporučuje nejen u zhoubných, ale také u většiny nezhoubných nádorů příušní žlázy, protože některé z nich mohou postupně růst nebo se ve vzácných případech změnit ve zhoubný nádor.
Při operaci se lékaři snaží maximálně zachovat funkci lícního nervu, pokud to rozsah onemocnění dovoluje. Rozsah výkonu závisí na velikosti nádoru, jeho typu a případném postižení okolních tkání.
Pokud histologické vyšetření potvrdí zhoubný nádor nebo existuje vyšší riziko návratu onemocnění, bývá léčba doplněna radioterapií. U pokročilejších stadií může být podle typu nádoru doporučena také chemoterapie nebo cílená biologická léčba.