OBJEDNEJTE SE NA KONZULTACI

Nádory slinných žláz

Nádory slinných žláz tvoří přibližně 3 % všech nádorů hlavy a krku, a patří proto mezi vzácnější onemocnění. V lidském těle se nacházejí tři páry velkých slinných žláz (příušní, podčelistní a podjazykové) a několik stovek drobných slinných žlázek rozmístěných ve sliznici dutiny ústní a hltanu. Nádor může vzniknout v kterékoli z nich, nejčastěji se však objevuje v příušní žláze.

Nádory slinných žláz představují velmi různorodou skupinu onemocnění. Mohou být nezhoubné i zhoubné a liší se nejen svým biologickým chováním, ale také způsobem léčby a prognózou.

Kdo může rakovinou slinných žláz onemocnět?

Zhoubné nádory slinných žláz postihují nejčastěji pacienty starší 60 let. Nejvíce nově diagnostikovaných případů připadá na věkovou skupinu kolem 70 let. Muži onemocní o něco častěji než ženy.

Kolik nových případů rakoviny slinných žláz je u nás za rok?

V České republice je každoročně diagnostikováno přibližně 150 zhoubných nádorů slinných žláz. Přibližně 80 % z nich vzniká v příušní žláze, zatímco podčelistní, podjazyková a drobné slinné žlázky bývají postiženy méně často.

Jaké jsou příznaky nádorů slinných žláz?

Nejčastějším příznakem bývá pomalu rostoucí, tuhá bulka v oblasti tváře, pod dolní čelistí, na krku nebo v dutině ústní. Zpočátku bývá často nebolestivá, a proto jí pacienti nemusí věnovat dostatečnou pozornost.

Dalšími projevy mohou být:

  • zvýšená tvorba slin nebo naopak nepříjemné sucho v ústech,
  • obtíže s nošením zubní náhrady nebo její náhlé špatné usazení,
  • viditelná asymetrie obličeje,
  • porucha mimiky nebo oslabení pohybu obličejových svalů při postižení lícního nervu,
  • potíže s mluvením nebo zhoršená výslovnost,
  • obtíže při jídle nebo polykání,
  • bolest nebo tlak v oblasti postižené žlázy.

Co způsobuje rakovinu slinných žláz?

Přesné příčiny vzniku nádorů slinných žláz nejsou dosud plně objasněny. Předpokládá se, že se na jejich vzniku podílí kombinace genetických a zevních vlivů.

Mezi známé rizikové faktory patří:

  • předchozí vystavení ionizujícímu záření, například při léčbě jiného nádoru v oblasti hlavy a krku,
  • dlouhodobé působení některých chemických látek, například niklu, azbestu nebo dřevného prachu,
  • některé virové infekce, například virus Epstein-Barrové (EBV),
  • genetické predispozice

Přetrvávající bulka v oblasti slinné žlázy by měla být vždy vyšetřena lékařem, i když nezpůsobuje bolest.

Jak se nádor slinných žláz diagnostikuje?

Diagnostika může začít u praktického nebo zubního lékaře, který objeví podezřelý útvar při běžném vyšetření. Následuje vyšetření na ORL pracovišti, kde lékař posoudí velikost, pohyblivost a uložení nádoru a zkontroluje také krční lymfatické uzliny.

Základní zobrazovací metodou bývá ultrazvukové vyšetření, které pomůže zhodnotit charakter útvaru a jeho vztah k okolním tkáním. Podle typu nádoru mohou být doplněna také další zobrazovací vyšetření, například magnetická rezonance nebo CT.

Na rozdíl od většiny ostatních nádorů hlavy a krku se u některých nádorů slinných žláz definitivní diagnóza stanovuje až po chirurgickém odstranění nádoru a jeho histologickém vyšetření. U některých typů nádorů mohou být následně provedena také molekulárně genetická vyšetření, která pomáhají upřesnit typ nádoru a zvolit nejvhodnější léčebný postup.

Jak se nádory slinných žláz léčí?

Základní léčebnou metodou je chirurgické odstranění nádoru. Podle jeho velikosti, typu a rozsahu může být odstraněna pouze část slinné žlázy nebo celá postižená žláza. Cílem operace je nádor zcela odstranit a současně, pokud je to možné, zachovat okolní důležité struktury.

V závislosti na výsledku histologického vyšetření může být léčba doplněna radioterapií. Ta se využívá zejména u zhoubných nádorů s vyšším rizikem návratu onemocnění nebo v případech, kdy nebylo možné nádor kompletně odstranit.

Pokud se nádor nachází v blízkosti citlivých struktur, například zrakových nebo sluchových nervů, může být u vhodných pacientů indikována protonová radioterapie. Díky svému přesnému zacílení umožňuje lépe chránit okolní zdravé tkáně a snížit riziko pozdních nežádoucích účinků léčby.

U metastazujících, recidivujících nebo velmi pokročilých nádorů může být součástí léčby také chemoterapie nebo cílená systémová léčba. Konkrétní léčebný postup vždy závisí na typu nádoru, jeho rozsahu a doporučení multidisciplinárního týmu.